Zpráva 016

POCHOD PO ČESKOSLOVENSKÉM OPEVNĚNÍ 2017 - ZPRÁVA AGENTA CHODCE


Datum: 30. září 2017

Lokalita: Rokytnice v Orlických horách, CZ

Název pochodu: Pochod po Československém opevnění 2017

Organizátor: Č.Sl. Obec Legionářská

Ročník pochodu: 4

 

 

Popis:

Pochod po čs. opevnění je vždy takou srdeční záležitostí. Líbí se mi na něm, že se s každým ročníkem přesune do jiné oblasti našeho opevnění. Velmi jsem ocenil ročník druhý, který startoval z Odolova. Pro mě osobně to byl jeden z nejhezčích pochodů s nárokem na pamětní medaili. Trochu mě překvapilo, že nejsou žádné kontrolní body, ale jak mi bylo řečeno jedním účastníkem: „Pořadateli jde hlavně o to, abychom se prošli po opevnění, takže kontrolní body nejsou.“ Překvapení. A takto si ty pochody i představuji, prostě se po naplánované trase v klidu a beze spěchu projít. Žádné, rychle projít trasu, vyzvednout medaili a honem domů. Abych se ale vrátil k roku 2017. Tento 4. Ročník pochodu se konal na Rokytnicku v okolí dělostřelecké tvrze Hanička. Kolikrát jsem se chtěl již do tvrze podívat, ale počkal jsem si na pochod. Opevnění v Orlických horách mám sice již projité, ale je tu prostě krásně, takže jsem opět neváhal a i předpověď slibovala pěkné počasí. Registrace pochodu byla hned vedle vchodu do tvrze Hanička. Parkování zajištěno právě na parkovišti tvrze v Rokytnici v OH. Na místo jsem tedy dojel autem a bez problémů zaparkoval v blízkosti pěchotního srubu „Na Holém“. Jelikož bylo po ránu docela chladno, tak jsem rychlou chůzí došel k tvrzi, abych se zahřál, kde v altánu na dětském hřišti, probíhala registrace. Při mém příchodu zde již byla značná fronta, v které jsem viděl několik známých tváří, ke kterým jsem hned zamířil, abych se přivítal, a tím jsem se dostal vlastně hned na řadu. Registraci jsem si rychle odbyl, dostal jsem lístky na stravu, papírový náramek na ruku a hned vedle altánu si „nafasoval“ další občerstvení. Na ranní polévku jsem nešel a hned se vydal na trasu s několika známými. Měl jsem připravenou svou trasu, po které jsem se chtěl vydat, ale nakonec jsem šel s kamarády. Trasa pochodu byla pouze doporučená, takže jsme žádné značení ani nehledali, šli jsme prostě po linii opevnění a prohlíželi jsme si všechny bunkry, které jsme cestou potkali a za některými jsme se i prodírali lesem. Neminuli jsme ani rozhlednu na Anenském vrchu. Počasí bylo slunečné, ale na rozhledně dosti foukalo. Vítr byl studený, a tak jsme byli rádi, že celá naše trasa bude schovaná mezi stromy. Po příchodu do cíle jsme si vyzvedli ocenění, které se nese ve stejném duchu. Dali jsme si předplacený guláš a počkali jsme na prohlídku tvrze Hanička. Po prohlídce podzemí tvrze jsme si ještě prohlídli sruby na povrchu a nasměrovali směrem na parkoviště. Já jsem si ještě odskočil do lesa nasbírat spousta hub. Pro mě tedy opět jeden z nejhezčích pochodů. Jelikož vím, co od pochodu čekat, tak mě nemůže zklamat fronta při registraci, ani při výdeji medaile a nemůže mě zklamat neznačená trasa ani absence kontrolních bodů. Slyšel jsem i četl na toto téma spousta kritiky, ale jelikož umím číst v mapě a vím, odkud jsem vyšel a kam chci dojít, tak s tím nemám žádný problém. Prostě si cestu najdu, nebo si udělám cestu vlastní. Za své peníze jsem dostal snídani, oběd, občerstvení na cestu, vstup do tvrze Hanička, bezplatné parkování, pamětní medaili, certifikát, razítko do Pochodníku a hlavně, možnost se s lidmi stejného smýšlení projít po opevnění. To jsou, pro někoho, negativa i pozitiva tohoto pochodu.

Agent A