Zpráva 002

HOCHGEBIRGSMARSCH 2015, krycí název "Pochod za Alpskou protěží" - ZPRÁVA AGENTA CHODCE


Datum: 11. července 2015

Lokalita: Kaprun, Rakousko

Název pochodu: Hochgebirgsmarsch, alias Pochod Alpská protěž

Organizátor: Militär Fallschirmspringer Verbund - Ostarrichi

Ročník pochodu: 1

 

Popis:

Hochgebigsmarsch 2015 (2016) s krycím názvem „Pochod za Alpskou protěží“. Po několika ročnících pochodu gen. M.R. Štefánika na Slovensku zase jiná země. Lákadlo v podobě Alp bylo i přes trochu větší vzdálenost značné. V první fázi bylo samozřejmě nutné porozumět propozicím, kde byly popsány dvě akce v jednom. Za prvé, třídenní soutěž družstev spojených se střelbou a zakončených pochodem a za druhé první ročník samostatného pochodu a neustále ta Kaprun Sommerkarte. Telefonní hovor s organizátory však vnesl do celé akce světlo. Žádná karta nebyla potřeba, stačilo tedy pouze vyplnit registraci, oskenovat registrační formulář s vlastnoručními podpisy, poslat na e-mail pořadateli a zaplatit. Začátek registrací měl být od 7. hodiny ranní v JUFA hotelu v Kaprunu. Počasí mělo být sice krásné, ale přece jenom jsme jeli do Alp, tak jsme se připravili na vše a v den pochodu, v brzkých ranních hodinách, se vydali z ČR do Kaprunu. Bylo nás prvních devět pionýrů (Agentů jak by napsal kolega), kteří se vydali na tento pochod. Rok před námi tam již sice byli tři stateční Češi, ale absolvovali celou třídenní soutěž. Do Kaprunu jsme dorazili před sedmou hodinou. Devět pochodníků, tři auta a jedna vlajka. Když jsme přišli na recepci hotelu JUFA, tak jsme zjistili, že pořadatelé mají ještě půlnoc. Zde jsme poznali, že rakouští pořadatelé tu organizaci pojali trochu langsam. Kolem osmé hodiny se konečně dostalo na registraci. Zjistili jsme zbytek informací, pořadatelé si nás odškrtli v seznamu a my mohli opět čekat. Kolem deváté hodiny došlo na hromadné focení, nějaký ten proslov k organizaci ze strany pořadatelů a konečně start. Společně jsme vyšli na pochod směr Kitzsteinhorn a spodní stanici lanovky. Zprvu jsme šli asi půl kilometru po chodníku, ale jen do té doby než jsme vyšli z Kaprunu. Pak jsme sešli na lesní cestu, kterou jsme podél vodopádů a horského jezera vyšli na cestu luční, která nás mezi strmými svahy, pod kterými se pásl dobytek, dovedla až na parkoviště u lanovky. Zde jsme od pořadatelů dostali malé občerstvení a každý jednu kartu na lanovku. Postupně jsme dvěmi lanovkami vyjeli až do Alpincentra na Kitsteinhornu. Počasí bylo nádherné. Jasno a rozhled neskutečný (2016 ještě lepší, bez mírného oparu). Když jsme byli nahoře všichni, tak jsme se vydali po stezce „Alexander – Enzinger Weg“ směrem do Kaprunu. Jako první šel coby horský vůdce jeden z pořadatelů a druhý naši skupinu uzavíral. Nebylo by to tak, že bychom šli jak housata za sebou. Měli jsme čas se rozhlížet i fotit. Naše skupina byla roztahaná asi na 1 kilometru. Až po Dreiwallnerhöhe byla cesta v mírném sestupu s drobným vlněním, ale pak nastal pěkný klesák, kde kolena dostávala zabrat, ale to ještě nic nebylo. Postupně jsme došli na horskou chatu, kde si mnozí z nás dali pivo, protože bylo neskutečné horko. Ještě že jsem si vzal kraťasy. Z horské chaty se sestupovalo po sjezdovce, která byla rozdupána dobytkem s častými voňavými ostrůvky, a to teprve byl záběr na kolena a kotníky. Po sestupu sjezdovkou byla zastávka na další chatě, kde jsme dostali další občerstvení. Po občerstvení a mírném odpočinku (bylo neskutečné horko) jsme pokračovali zpět do Kaprunu do hotelu JUFA, kam jsme došli před 16. hodinou. Pak jsme asi hodinu a půl čekali na vyplnění certifikátů, vyhlášení výsledků závodu družstev a pak předání medailí naší pochodové skupině. Když jsme se tou dobou podívali na Kitsteinhorn, byli jsme rádi, že už jsme dole, protože vrchol již pohltil Mordor. Z Kaprunu nás na cestu zpět do ČR vyprovodil chladivý déšť.

Akce pěkná, organizace trochu pokulhávala, ale pouze z našeho pohledu, jelikož jsme z pochodů v ČR zvyklí, že vše odsýpá. Když, ale nikam nespěcháte a užíváte si to pohodové tempo, tak nakonec zjistíte, že Vám to vlastně ani nevadí. Po pochodu, když jsem si doma prohlížel fotky, tak jsem zjistil, že to klidně mohlo být ještě pomalejší, že jsem si to zas tak neužil a vše neprohlédl. Prostředí pochodu, Alpy, sníh v červenci, vlahý horský vánek a hlavně trasa po hřebeni, to vše bylo skoro neskutečné. Tohle vše Vám drobné zádrhele v organizaci stokrát vynahradí. A konečně medaile s Alpskou protěží a trojúhelníkovým tvarem stuhy je jen taková tečka za neskutečným zážitkem, který jsme si v dvojnásobném počtu zopakovali i v roce 2016 s ještě jasnějším počasím.

 

Agent A